
Pavel Tkadlec (*1964)
Pavel Tkadlec se narodil 1. října 1964 v Šumperku, kde také mezi lety 1970 -1989 bydlel. Do roku 1970 a po roce 1989 je jeho domovem obec Rapotín v podhůří Jeseníků. Od dětských let jej okouzlovaly ilustrace pohádkových knih natolik, že si je začal překreslovat.
Rovněž dřevo a snaha přetvořit ho obyčejným zavíracím nožem do zajímavého tvaru ho stálo doslova spoustu krve – o tom svědčily stále pořezané prsty. Vůně a barva dřeva ho ovlivnily už od chvíle, co se naučil chodit a pletl se ve stolařské dílně dědovi pod nohama. Ten rovněž v mládí kreslil, ale chudé poměry na Valašsku ho přinutily k řemeslu kolářskému.
Autora zhruba ve 13 letech zaujala příroda a zejména květiny, které si nosil domů a pečlivě překresloval do skicáře, neváhal dokonce utratit veškeré svoje úspory za starý zlacený rám a kytici šlechtěných velkokvětých kosatců od zahradníka v rodném městě. Fascinace křehkou krásou se stala výzvou, aby odložil pastelky a zkusil tempery a o pár měsíců později olejovky koupené omylem ve spěchu. Přestože se zdálo od začátku jeho směrování jasné, rozhodl se jako kdysi jeho děd Rudolf Tkadlec pro řemeslo. Cítil, že pokud by se jeho milovaný koníček, kterému věnoval svůj nejlepší čas, stal prostředkem obživy, ztratil by pro něj své kouzlo. V roce 1980 nastupuje na učiliště v Olomouci jako elektrikář. Bydlí zde v internátu staré budovy školy, která kdysi bývala klášterem, později kasárnami. Tato ponurá budova ho nutí trávit zde co nejméně času a toulat se ulicemi tehdy pro něj „velkoměsta“ Olomouce. Objevuje ulice s budovami starých oprýskaných domů, muzea, galerie i antikvariát, kde nakupuje knihy o malířích.
V roce 1980 nastupuje do LŠU Miloslava Stibora v Olomouci k Jitce Tláskalové, obor výtvarný. V r.1981-84 k Vladimíru Ženožičkovi. Zúčastňuje se mnoha výtvarných seminářů, soutěží a krajinářských kursů pod tehdy OKS Olomouc. mj. u prof. Marie Bělohlávkové. V té době ho začíná zajímat krajinomalba a autoři jako Josef Mánes, Otakar Kubín, Antonín Slavíček, u nichž nachází vzor už v 15 letech. Slavíček v něm podněcuje zájem o impresionismus a snaží se ho napodobit. V roce 85 ho v jedné galerii zaujme výstava dřevěných šperků, a protože má k tomuto materiálu dávný vztah, pouští se do tohoto oboru i kvůli finančnímu přilepšení. Své obrazy ale neopouští a mezi lety 86 až 89 tvoří, vystavuje a prodává s malířskou skupinou ve vile Doris a přilehlém městském parku v Šumperku. Začátkem devadesátých let vystavuje a prodává v galerii u ing. Ševčíka na náměstí u šumperské radnice. Už ve vile Doris vznikají krajiny, které v sobě nesou stále více fantazie a směřují více k surrealismu. Zvláště pak obloha nesmí chybět na žádném z pláten i kdyby měla prosvítat v obraze jen malým oknem.
Po smrti majitele galerie hledá Pavel Tkadlec jinou galerii, kde by vystavoval a nachází Galerii Skácelík v Olomouci, kde uspořádá svou první autorskou výstavu koncem roku 2000,druhou pak v Praze ve Wiehlově domě na Václavském náměstí v prostorách knihkupectví Academia v únoru 2003. Protože má k olomoucké galerii velmi dobrý vztah, zůstává jí i nadále věrný.
Pavel Tkadlec (*1964)
Pavel Tkadlec was born on October 1, 1964, in Šumperk, where he also lived from 1970 to 1989. Before 1970 and after 1989, his home was the village of Rapotín, nestled in the foothills of the Jeseníky Mountains. From a young age, he was captivated by the illustrations in fairy tale books, to the point where he began to recreate them by drawing them himself.
He was also fascinated by wood and the challenge of shaping it into interesting forms using nothing more than a simple pocket knife. This passion cost him quite a bit of blood—evidenced by his constantly cut fingers. The scent and color of wood have influenced him since he first learned to walk, often getting in the way of his grandfather in the carpentry workshop. His grandfather, who also drew in his youth, was forced to take up the trade of a wheelwright due to the harsh conditions in the Wallachian region.
At around the age of 13, Pavel became captivated by nature, particularly flowers, which he would bring home and carefully redraw in his sketchbook. He didn’t hesitate to spend all of his savings on an old gilded frame and a bouquet of cultivated, large-flowered irises from a local gardener. His fascination with delicate beauty became a challenge for him to put down his colored pencils and try tempera paints, and a few months later, oil paints—purchased by mistake in a hurry. Although his path seemed clear from the start, he chose, much like his grandfather Rudolf Tkadlec, to pursue a trade. He felt that if his beloved hobby, to which he devoted most of his time, became a source of income, it would lose its charm. In 1980, he began an apprenticeship in Olomouc as an electrician. He lived in the school’s dormitory, located in an old building that had once been a monastery and later a barracks. This gloomy structure made him spend as little time there as possible, preferring instead to wander the streets of what was, at the time, the “big city,” Olomouc. He discovered streets with old, peeling houses, museums, galleries, and second-hand bookstores where he bought books on painters.
In 1980, he enrolled in the Miloslav Stibor Art School in Olomouc, studying under Jitka Tláskalová in the field of fine arts. From 1981 to 1984, he continued his studies under Vladimír Ženožička. He participated in many art seminars, competitions, and landscape courses organized by the OKS Olomouc, including ones led by Professor Marie Bělohlávková. During this period, he began to take an interest in landscape painting and was inspired by artists such as Josef Mánes, Otakar Kubín, and Antonín Slavíček, finding role models in them as early as the age of 15. Slavíček sparked his interest in Impressionism, and he tried to emulate this style. In 1985, a wooden jewelry exhibition caught his eye in a gallery, and because of his long-standing connection with this material, he decided to venture into this field as well, partly for financial reasons. However, he never abandoned painting, and between 1986 and 1989, he created, exhibited, and sold his works with a painters’ group at Villa Doris and the adjacent city park in Šumperk. In the early 1990s, he exhibited and sold works in a gallery run by Ing. Ševčík in the town square near the Šumperk town hall. It was at Villa Doris that he began to paint landscapes infused with more and more fantasy, moving increasingly toward surrealism. The sky, in particular, became a must-have feature in his paintings, even if it appeared as just a small window of light.
After the death of the gallery owner, Pavel sought another gallery to exhibit his works and found the Skácelík Gallery in Olomouc. There, he held his first solo exhibition at the end of 2000, followed by a second one in February 2003 at the Wiehl House in Prague, in the Academia bookstore on Wenceslas Square. Because of his strong connection to the Olomouc gallery, he remained loyal to it for years to come.